Journeyman Gladiátor 510,530,X5 a X6

Odjíždíme v Pátek odpoledne s naloženými čtyřkolkami Journeyman Gladiátor 510,530,X5 a X6 ,klasicky přes Brno, Bratislavu, Budapešť Debrecen, Satu Mare , Sighetu Marmatiei, Dragomirešti do Telciu. Přijíždíme v sedm hodin ráno.

Po krátkém vybalení, nasnídání a umytí startujeme čtyřkolky celí nedočkaví na první vyjížďku. Měla by být krátká, ne moc náročná, abychom to hned první den nepřepálili. Jak už to tak bývá, opak byl pravdou, po středně náročném výjezdu potokem se nám na hřebeni otevřela nádherná scenérie již dobře známých rumunských hor. Po asi pětikilometrové hřebenové cestě jsme začali pomalu přes pastviny sjíždět do zatím neprobádaného údolí.  Cesta, která se zpočátku zdála nenáročná, se rázem změnila v doslova přenášení strojů přes padlé buky. Po této fyzicky náročné práci, kdy jsme si mysleli, že už to nejhorší máme za sebou, jsme přes obrovské véčko – “tak říkáme cestě která je po jarním tání sněhu vymletá do hlubokého V“ – vjeli do potoka, který byl plný větví, padlých stromů a kamenů. Tento potok jsme na pokraji svých sil zdolávali několik hodin v příšerném vedru s jedinou vidinou studeného točeného piva na hotelu. Potok ústil do poměrně široké a hluboké řeky, nebylo cesty zpět, pustili jsme se tedy po proudu a každou chvíli nám čtyřkolka Journeyman Gladiator X6 skoro zmizel pod hladinou. S obrovským strachem, že se voda dostane do sání a nám tím pádem dovolená skončí, jsme po asi dvou kilometrech vyjeli na silnici, po které jsme coby dup byly na hotelu.

Opět jsme se snažili vyjet jedním z mnoha potoků na hřeben, po několika kilometrech jsme narazili  na vodopád, který byl asi tři metry vysoký se sklonem tak 70 stupňů. Po krátkém rozhodování byly připevněny na Jardova Gladiatora dvě kurty, aby mohli ze shora dva z nás jistit čtyřkolku proti převrácení. Stroj vyjel tak jednoduše a bravurně, až jsme z toho byli všichni překvapeni. Další byl na řadě Martin, ten odmítl jištění a vyjel také. Pro ostatní, kteří to viděli, už to byla hračka.  Potok pokračoval dál, až k místu, kde Martin udělal školáckou chybu s plynem. Gladiator ho doslova přikryl koly vzhůru mezi kameny pod vodu. Zpod čtyřkolky koukala jen klepající se noha, všichni se zděsili, zahodili kamery, foťáky a běželi na pomoc. Po vyzvednutí Martina z vody se několikrát zhluboka nadechl, pak si dal cigáro a jel dál. Cesta pokračovala ven z potoka do prudkého svahu s tekutým kamením až na hřeben. Opět jsme se kochali nádhernou přírodou mezi pasoucím se skotem. Cesta zpět již byla v pohodě rozbahněnými kolejemi od lakatoše až k forestiérce – „u nás bychom řekly polňačce“ -  a domů.